Série: Dobrodužství malé víly Flo

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Flo a keř Splněných přání

Flo a keř Splněných přání

Uprostřed města stál veliký dům, celý z kamenů a v něm žily dvě sestry Lara a Nora. S lidmi z města se téměř nepřátelily, ale to jim vůbec nevadilo. Jejich přáteli byli totiž nejrůznější skřítkové a víly, kteří žili v jejich překrásné zahradě. Právě díky ní se u sester často zastavovali zájemci, kteří chtěli dům se zahradou koupit. Lara a Nora o tom ale nechtěly ani slyšet. Prožívaly úžasná dobrodružství se svými kouzelnými přáteli a těšily se, co jim nový den vždy přinese, jako třeba ten dnešní.

„Vzbuď se Flo! No tak vstávej!“ Malinká květinová víla Flo vytáhla rozcuchanou hlavu z podpeřinky a ospale zamrkala na svou kamarádku Ellu.
„Proč mě budíš?“
„Protože slunce už je vysoko a všechny na tebe čekáme.“
Ella si dala ruce v bok a podupávala nožkou. Flo raději vylezla z postele a  honem se připravila k odchodu. Dnes byl velký den. Jak na to mohla zapomenout? V samém středu zahrady stál mohutný keř Splněných přání, z jehož květů padal modrý třpytivý prach. Každý rok ten keř kvetl jen jeden den a ten den se vždy konala vílí slavnost. Stejně jako minulý rok tu byly úplně všechny víly. I královna Kara. A v trávě seděly i obě sestry Nora s Larou. Jen Flo chyběla. Když ji královna viděla přilétat, zamračila se. Flo se honem zařadila mezi ostatní a přála si, aby byla neviditelná. V tu chvíli se ale zvedl vítr a pár modrých třpytek přistálo Flo na vláskách. Ničeho si  nevšimla, a tak se zaposlouchala do slov vílí královny, která vyprávěla o tom, že každé víle se dnes splní jedno přání, jako každý rok, tak ať vyberou dobře. Přát si mohou cokoliv, co neublíží ostatním. Každá si má najít kvítek, rozhoupat ho, nechat se poprášit a přitom myslet na svoje přání. Flo stála v poslední řadě, a tak se pohodlně posadila na vyhřátý kamínek a čekala, než na ni přijde řada. Bylo ale tak krásně teplo a příjemně a Flo na kamínku usnula. Probudila se, až když sluníčko zapadalo. Promnula si oči a překvapilo ji nezvyklé ticho. U keře už nikdo nebyl! Flo vylétla vysoko nad něj, aby se rozhlédla po zahradě. Nikde nikdo. Co teď bude dělat? Ještě nevyřkla své přání a květy už se pomalu zavírají. Až se zavřou úplně odpadnou. A pak bude muset čekat zase celý rok. To přece nemůže dopusit. Najde Ellu, napadlo ji. Prohledala všechny kamarádčiny skrýše, ale nikde ji nenašla.  Sedla si na větvičku stromu a přemýšlela, co dál. Najednou uviděla v domě za oknem zvláštní světlo. Letěla se podívat blíž. Všichni byli uvnitř domu, v krásném proskleném pokoji a spali. Flo létala okolo oken a hledala aspoň malinkatou škvírku, kudy by se protáhla. Našla ji až úplně u střechy. Vlétla dovnitř a uviděla Ellu spát na velikém listu příjemně vonící rostliny. Zatřásla s ní, ale kamarádka spala tvrdě. Zkusila to ještě jednou. Ella otevřela oči a rozlédla se, jakoby Flo neviděla a zas usnula. 
„El, vstávej, musíš mi pomoct.“ Ella se opět probudila, ale jakoby Flo ani neslyšela. Flo vzdychla a letěla probudit někoho jiného. Všude to ale bylo stejné. Jako bych byla průhledná, povzdychla si. Na druhé straně, u velikého zrcadla v ozdobném rámu, spala Nora. Pokusí se probudit ji, rozhodla se.  Jak se ale přibližovala, něco upoutalo její pozornost. Chvilku trvalo, než jí to došlo. Vždyť vůbec nebyla vidět v zrcadle! Ale jak to?  A pak si vzpomněla. Přeci si přála být neviditelná. Ale ke stromu Splněných přání se ani nedostala. Tak jak se to mohlo stát? Musí na to přijít. Ale asi to půjde těžko, když Noru ne a ne probudit. Povedlo se jí to až napotřetí, když Noře zazpívala do ucha. Nora se probudila, posadila se na pohovce a zmateně se rozhlédla. Měla pocit, že ji někdo volá, ale nikoho neviděla.
„Noro, to jsem já, Flo.“ Nora se ohlédla za hlasem, ale pak jen pokrčila rameny. Asi se mi něco zdálo, pomyslela si. Upravila si polštář a chtěla si opět lehnout, ale znovu uslyšela, jak ji někdo volá.
„Flo? Kde jsi, já tě vůbec nevidím.“, potichu zašeptala Nora.
„Noro, ani nevíš, jak jsem šťastná, že mě slyšíš.“
„Slyším tě sice, ale nevidím. Kde jsi?“
„Jsem na opěradle a nevidíš mě, protože jsem neviditelná. Nevím, co se stalo, ale asi jsem si to nějak přála. Jen nerozumím tomu, že se to splnilo, když jsem se ke keři přání ani nedostala.“, smutně vyprávěla Flo.
„A co pro tebe můžu udělat?“
„Potřebuju trochu modrého třpytu. Třeba se mi povede, proměnit se zpátky.“
Nora vstala a vyhlédla z okna. Květy keře už byly téměř zavřené. Za pár chvil začnou opadávat.
„To ale nemáme moc času.“
„To nemáme,“, přisvědčila Flo, „ale musím to zkusit.“
„Tak jdeme!“
Nora si vzala baterku, aby si na květy dobře posvítily a pospíchaly na zahradu. Květy už začaly pomalu opadávat, a tak Flo zoufale přelétávala sem a tam a nahlížela do těch, které se ještě držely. Našla jeden jediný v samém středu. Bála se ho ale rozhoupat, protože by se odlomil. Zavolala na Noru a ta přispěchala na pomoc. Flo si vlétla pod květ a Nora otevřela jeden jeho plátek. Modrý třpytivý prach se začal sypat ven. Flo se naklonila pod modrý vodopád, zavřela oči a soustředila se na své přání. Třpyt se dosypal, kvítek se odloupl a upadl a Flo pomalu vylétla z keře.
„Třeba to trvá chvíli, než se přání splní.“, uklidňovala ji Nora.
„Takže se to nepovedlo.“ , smutnila Flo. „Co budu dělat?“
„No, pro začátek by ses mohla trošku učesat. Jsi ta nejrozcuchanější víla, co znám.“
Flo jen s nezájmem pohodila hlavou a až za okamžik jí došlo, že ji Nora musí vidět.  Létala jí tedy před obličejem a mávala.
„Jen jsem tě škádlila Flo. Vidím tě, a věřím, že tě uvidí i všichni ostatní. Jen si ,prosím, příště dávej pozor na to, co si přeješ. Jak vidíš, přání se plní.“
Flo slíbila, že bude opatrnější, a pak se spolu vrátily do domu. Flo si lehla vedle Elly a cvrnkla ji do nosu. Ella se na ni rozespale podívala a řekla: „Hned zítra ti vymyslíme nějaký účes, Flo. Vypadáš jako elfí strašidlo.“
Flo se neurazila. Naopak. Byla ráda, že je vše zase v pořádku. A možná už je na čase vypadat jako víla.

  • Velikost textu: 120