Série: Lvíček Lucky a jeho příběhy

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Lvíček Lucky a jeho cesta do zoo

Lvíček Lucky a jeho cesta do zoo

Lucky a Natka počkali, až se setmí, než se vydali na cestu do nejbližší zoo. Oba měli radost, že se od sebe nemusí odloučit, a že se často uvidí. Ne cestu lesem jim svítily hvězdu, když ale vyšli na jeho okraj, překvapilo je, kolik je na ulici světla. Lucky začal být nervózní. Takhle se asi do zoo nedostanou.
„Je to daleko, Natko? Mám strach, že mě někdo uvidí a vrátí mě zpátky do cirkusu.“
„Vidíš támhle tu velikou bránu?“, zeptala se a ukázala na hnědé obrovitánské dveře na konci ulice.
Lucky přikývl.
„Tak tam to je.“
Lvíček se nemohl rozhodnout, jestli je to blízko nebo daleko, neboť celá ulice zářila pod pouličními lampami a na chodníky dopadaly pruhy světel z přilehlých restaurací a výkladních skříní.
Natka se zamyslela.
„Neboj se, nenecháme se zastavit. Za chvilku jsme v zoo. Uvidíš.“
Lucky pokýval hlavou a nechal Natku, aby mu vyskočila na hřbet. Pohodlně se usadila a chytla se jeho huňaté hřívy.
„Můžem?“, zeptal se.
„Můžem!, zavýskla veverka a pevně se držela.
Lucky pomalu vyrazil. Skoro se plížil podél plotů  a vybíral si  temnější místa, což bylo opravdu složité. Schovával se za i stromy a popelnice. Pak vždy vykoukl, a když měl pocit, že cesta je volná, ušel zase pár kroků. Natka byla ráda, že je opatrný, ale představovala si, jak spolu letí s větrem o závod.
Najednou na ně zasvítilo ostré světlo. Lucky strnul a zůstal nehybný v pohybu. Jednu tlapu napřaženou ke kroku, druhou pokrčenou. Řidič auta, které je předtím oslnilo a teď pomalu projíždělo okolo, se  vyklonil z okénka a lva si prohlížel.
„Opravdu skvělá socha.“, pomyslel si. „Ten lev vypadá jako živý.“ Pak ale přidal na rychlosti a odjel.
Lucky si vydechl. Teď je oba ale čekal nebezpečný úsek, odkud už z dálky byl slyšet hluk. Restaurace, kavárny, spousta obchodů a také spousta lidí.
Aby si cestu promyslel, schoval se za keř ostříhaný dokulata.
„Já bych to co nejrychleji proběhla.“, okamžitě navrhla Natka, protože se nechtěla vzdát svého snu o tom, jak jí v obrovské rychlosti vlaje chlupatý ocásek.
„Raději bych byl opatrnější. Nechci nikoho vylekat.“
„Vím,  ale je tam tolik lidí, že ať půjdeme pomalu, nebo rychle, vždycky tě někdo uvidí. Ale když budeme rychlí, máme šanci, že než si někdo z nich uvědomí, co viděli, my už budeme pryč.“
I když to znělo, jako dobrý plán, Lucky chtěl přeci jen být opatrný.
Udělal ale pár prvních kroků, ozvalo se : „ Lééééééééév pomoooooc.“, a jeho rozhodnutí vzalo za své. Rozeběhl se, jak nejrychleji to uměl a doufal, že se Natka na jeho hřbetě udrží.
Veverka si to užívala. Vítr jí příjemně čechral srst a ještě k tomu ty překvapené pohledy lidí. Připadala si, že ona je králem džungle a ne malinkatá veverka, kterou by každý chtěl mít doma.
Měli štěstí. Nikdo se je nepokusil zastavit. Tak, jak Naty předpokládala. Oba ale věděli, že se velmi rychle musí dostat za plot zoo.
Lucky obíhal železný plot, který byl tak pevný, že by ho nemohl rozbít ani Baltazar, nejsilnější lev z cirkuse. A to je už co říct. Natka si ale uměla poradit. Vyskočila na plot a na chvilku zmizela ve tmě. Lucky našel o kus dál malý keřík, a tak se u něho schoval. Přes jeho řídké větvičky viděl, že u hloučku lidí zastavilo blikající auto a oni někomu uvnitř ukazovali směrem na zoo.
„Kde jsi?“, zavolala vyděšeně Natka, která se objevila z druhé strany plotu a Lucky nikde.
„Tady.“, vykoukl zpoza keře.
„Musíme zoo obejít. Vzadu je totiž tajný vchod. Pojď. Rychle.“, vybízela ho k běhu. Počkal, až si naskočila na hřbet a opět vyrazil. Cesta byla nekonečná a plot asi nejdelší, co v životě viděl. Lekl se, když zahlédl auto s blikajícími světly, které se k nim přibližovalo.
„Ještě kousek Lucky, nezpomaluj.“, povzbuzovala ho veverka.
Lucky ještě zrychlil  a pak najednou: „Zastáááv!“, křikla a přikázala, aby se prodral chroštím.
Lucky funěl a frkal, ale poslušně splnil rozkaz. Pak ještě musel prolézt vyhrabanou dírou pod plotem a proplížit se krátkým tunelem. Na jeho konci na něho čekali dvě přísné gorily a rozzářená Naty, která před tunelem dala přednost skákání po stromech.
Lucky vydechl a rozhlédl se. Tohle bude jeho nový domov. Ale nejdřív se musí se všemi seznámit.

  • Velikost textu: 120