Série: Lvíček Lucky a jeho příběhy

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Lvíček Lucky je král

Lvíček Lucky je král

Lucky pozoroval svůj odraz v lesním jezírku a přemýšlel proč se na něho Natka zlobí. Neměl ponětí o tom, že by ji něčím urazil. Natka si zatím pochutnávala na oříšku, který našla u vchodu do parku. Tvářila se velmi důležitě, jako kdyby se právě vrátila z nebezpečné výpravy za Zlatým oříškem a ne že si vybrala z hromádky, kterou tam pro ni nechaly děti, ten největší a nejhezčí.

S Luckym byli přátelé už několik dnů a musela uznat, že je moc fajn. Pokaždé, když se v lese objevili lidé ze stanu, zvířátka pomáhala Luckymu se ukrýt. A jinak mu také pomáhala sehnat potravu. Lucky se pomalu seznamoval se všemi a tak měl najednou tolik přátel, že mu Natku trochu zlobilo, že si Lucky neuvědomoval svoji sílu a přirozenou divokost, zvláště když se honil s menšími zvířátky, než byl on sám. Bylo to ale pochopitelné. Nemohl vlastně nikdy naplno využít své instinkty v tak malém prostoru, který nabízela jeho klec v cirkuse. To také bylo příčinou toho, že byla Natka trochu uražená. Když si Lucky hrál se zajícem Timem na honěnou, nejenže vyhrál, ale také kus cesty nesl Tima v zubech. Zajíčkovi se nic nestalo, protože mu Lucky nestiskl kůži silně, ale stačilo to. Tim se ještě teď celý klepal a už dvakrát obešel celý les a řekl nejen zvířátkům ale i stromům a keřům, jak je má opravdu moc rád.

„Víš, že Tim mohl strachy umřít?“, rozzlobila se.

„Ale prosím tě,“ mávl rukou Lucky, „vždyť to byla jen legrace. Už nemohl, tak jsem ho kousek vzal.“

„Ty to nechápeš Lucky, jsi šelma a i přesto, že tě máme rádi, máme z tebe také trochu strach.“
„Ale proč? Já bych vám přeci neublížil,“ nechápal Lucky.
„Neumím ti to vysvětlit, jen buď opatrnější.“
„Rozkaz!“, zasalutoval a mrknul na Natku. Ta se ale neusmála.

Lucky packou rozhrnul vodu v jezírku a dostal nápad. Ukáže všem, že se ho nemusí bát. V lese, kam se ihned rozběhl, nasbíral šišky, lesní jahody, větvičky a všechno co hezky vonělo a vydal se k velkému pařezu, kde se zvířátka většinou scházela. Už zdálky zahlédl Tima, který něco vyprávěl a zbytek lesa mu naslouchal v němém úžasu. Lucky udělal tiše pár kroků k pařezu, aby lépe slyšel. Tim právě vyprávěl jejich společnou historku o hře na honěnou, ale tak, jak se vůbec nestala. Lucky byl zmatený. Nepamatoval si, že by Timovi hrozil sežráním a ten ho musel prosit na kolenou, nakonec ho prý Lucky vzal do tlamy, a až když začal zajíček plakat a zpívat písničku na rozloučenou se Lucky prý také rozplakal a daroval mu život. Lucky nebyl hloupý a viděl, jak si Tim užívá pozornost. Nakráčel k pařezu a strnulému zajíčkovi řekl:
„Gratuluji k tvému úspěchu.“
„ Aaach Lucky, jak se máš?“
„Dobře, tady jsem vám všem něco přinesl.“
Natka vše pozorovala z koruny stromu, ale nic nechápala. „Lucky, jak jsi mohl ubližovat Timovi, je o tolik menší než ty!“, promluvil Maxza všechny. „Myslím, že jsme se unáhlili, když jsme tě přijali mezi nás.“ Tim udělal pár kroků a velmi kulhal, snad aby zdůraznil Maxova slova. Lucky si ale pamatoval, že po tom co pustil zajíčka z tlamy, se Tim rozesmál a začal hopkat dokola a vykřikovat, že to byla super jízda. A teď najednou napadal na tlapku. Otočil se k Timovi a řekl: „ Nepůjdeš se zase projet?“ Tim měl čertíky v očích a hned se začal škrábat Luckymu do tlamy. Až později si uvědomil, co právě udělal. Lucky se pak obrátil ke všem: „Už jste viděli, aby někomu oběť lezla dobrovolně zpět do tlamy?“
Tim se červenal až za ušima, protože všichni už věděli, že si svou historku vymyslel.

Natka na stromě tleskala a pak skočila Luckymu na hřbet.
„To se ti teda povedlo. Promiň, že jsem ti křivdila.“
„To je dobrý Naty. Mělas pravdu. Neuvědomuju si, že jsem šelma a většinu z nich bych si asi měl dát k svačině. Došlo mi, že bych se měl vrátit.“
„Ale proč? Tobě se mezi námi nelíbí?“
„Líbí a moc, ale čím budu větší, tím víc se mě budete bát. A nakonec budu sice v lese, ale bude to stejné, jako být v kleci.“
„Co chceš dělat?“
„Půjdu zpět do cirkusu.“
„Ale ten tady není pořád. Bude se mi stýskat, až odjedeš. Mám ale nápad. Co kdybys šel bydlet do zoo?“
„Zoo...?“, nechápal Lucky
„Myslím, že tam by se ti líbilo. Jsou tam zvířata, jako ty a lidé se na ně chodí koukat. Procházejí se venku, dostávají dobrůtky a všichni jsou na ně moc hodní. Najdeš si kamarády a já tě budu moci navštěvovat. Bude to príma, uvidíš.“
„Nikdy jsem nic takového neviděl.“
„Pojď za mnou, ukáži ti, o čem mluvím.“ A tak se spolu vydali na cestu k zoo, kde Lucky našel spousty kamarádů.

  • Velikost textu: 120