Série: Dobrodužství malé víly Flo

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Malá Flo a pavouk


Malá Flo a pavouk

Flo měla dnes zlobivou náladu. Prolétala kouzelnou zahradou sem a tam a vždy někomu něco vyvedla. Broučky otáčela na záda, mravenečkům, kteří uklízeli cestičky pod květinkami, házela zpátky větvičky z hromádky, cákala vodu na už vyleštěné lístky rostlinek a nakonec rozezvonila všechny zvonečky. Její smích se nesl do všech koutů a šum křídel byl stále hlasitější. Vyletěla vysoko nad zahradu a pak se otočila a vyrazila střemhlav dolů a tam těsně nad zemí obletěla kameny a stonky květin a pak a zas letěla vzhůru. Když se ale po několikáté ocitla u země, vylekala ji Ella, která na ni mávala, aby zastavila. Flo ale byla v takové rychlosti, že jediné co zvládla, bylo změnit směr. Najednou se ocitla v části zahrady, kde vyšší keře rostly těsně vedle sebe  a bylo složité mezi nimi prolétat. Všude okolo bylo přítmí, jen v dálce viděla sluneční paprsky. Vydala se za nimi. Najednou se o něco neviditelného zastavila. Zhouplo ji to dopředu a dozadu. Zjistila, že nemůže hýbat křídly. Rozhlédla se okolo sebe. Zpod jejího těla se táhlo něco, co připomínalo stříbřité nitě.  No teda. Chytla se do pavučiny. Tohle se nemělo stát. S pavouky se totiž nikdy nedomluvila. A vlastně nikdo z víl. Proto se odstěhovali do okrajů zahrady, kde měli klid a nikdo jim jejich stříbrná díla neničil. Flo s sebou házela, ale pavučina držela jako lepidlo. Z toho se sama nedostane, vzdychla si.  Uviděla hluboko pod sebou broučka, který si vykračoval.
„Hej broučku.“, zavolala na něj.  Brouček se zmateně rozhlížel.
„Tady nahoře.“, netrpělivě volala.
„A koukejme, kdo se nám přilepil do pavučiny, zlobivá Flo.“ Brouček se spokojeně usmíval, a když ho poprosila, aby běžel za Ellou a přivedl ji, jen tam tak stál a ani se nehnul.
„Prosíííím.“
„Teď mě prosíš viď, ale když jsem tě ráno prosil já, abys nechala moje kamarády na pokoji a neotáčela je na záda, tak ses jen smála. Víš, jak dlouho mi to trvalo je otočit všechny zase zpátky?“
„Promiň, já to tak nemyslela.“, omlouvala se Flo.
„Nemyslela, nemyslela. Vy víly si myslíte, že vám všechno projde, když umíte lítat.“
Najednou se pavučina rozhoupala a v jejím rohu se začaly objevovat nohy. Jedna po druhé. Byly velké a chlupaté  a Flo dostala hrozný strach.  Honem vzpomínala, kolik pomohla zničit pavučin a kolik pavouků ji asi nemá rádo.  Mezi spoustou noh prosvítaly kusadla a mnoho párů malinkatých oček. Flo si nebyla jistá, jestli všechny koukají právě na ni.
„Návštěva z přední zahrady.“, posměšně řekl pavouk a rozhoupával různá vlákna pavučiny.
„Prosím broučku, slibuju, že už budu hodná a že se spolu proletíme.“ Flo se ještě pokoušela broučka přemluvit. Ten ale  beze slova odešel.
Pavouk se pořádně rozestoupil, aby si ho mohla Flo prohlédnout. Začala se opravdu bát.
„Víš co s tebou provedu? Zamotám si tě do sítě a přivážu támhle na okraj. Budeš tam viset a pak tě sním.“ Flo se rozklepala strachy, protože nevěděla, že si z ní pavouk utahuje.
„ Víš kolikrát jsi mi zničila pavučinu? Kolik práce mi to dalo? A tys ji zničila?“ Výhružně se tvářil.
„Já se mmoooc omlouvám, ttto jsem nnnevěděla.“, cvakaly jí zuby strachy.
„No tak Felixi, už ji nech.“, ozvalo se za Flo a ta si oddychla. Byla to Ella.
„Vy mi nedopřejete vůbec žádnou zábavu.“ , naoko se zlobil pavouk Felix.
Flo tomu vůbec nerozuměla. Ella se s ním zná? A to vše byla legrace?
Ella opatrně chytla Flo za ruce a odlepila ji od pavučiny. Felix měl radost, že zůstala neporušená, a že místo splétání může celé odpoledne spát.
Flo mu slíbila, že už nebude ničit pavučiny a společně se s Ellou vrátily do přední zahrady. Ella si chtěla jít hrát do květů ale Flo ještě někam musela. Šla hledat broučka, který zavolal Ellu. Našla ho, jak se hřál v odpoledním slunci na kamínku.
„Jsi moc hodný, děkuju.“
„Hm.“
No, to je odpověď, pomyslela si. 
„Chtěl by ses proletět?“ zeptala se a on odpověděl, že nijak zvlášť.
A tak ho objala a vylétla s ním malý kousek nad květy.  S úžasem všechno okolo pozoroval a za chvilku si diktoval, kam teď spolu poletí a co by chtěl z výšky vidět.
Strávili spolu hezký zbytek odpoledne.

  • Velikost textu: 120