Série: Příběhy malého opičáka Nika
Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.
Malý Niko a úklid
Niko ráno vyběhl do školy v takovém spěchu, že si vzal snídaní s sebou a mezi dveřmi jen krátce zamával na pozdrav. Maminka šla honem zkontrolovat, jestli v pokoji nezapomněl v tom spěchu učebnici nebo jinou pomůcku, ale jak vešla, spráskla ruce. Takový nepořádek už dlouho neviděla. Všude visela přehozená trička, šortky s kšandami, které nosil moc rád, a po zemi byly rozházené knížky, omalovánky a dokonce i slupky od banánů.
Maminka byla tak nemile překvapena, že se vrátila zpět do kuchyně, uvařila si banánový čaj a přemýšlela, jak přimět Nika, aby si uklízel. Vždyť to u něj vypadá skoro jako na skládce odpadků. A v tom dostala skvělý nápad. Rozeběhla se k sousedům a požádala je o pomoc. Když jim povyprávěla o svém nápadu, každého tím rozesmála a nejedna z maminek se rozhodla, že to také vyzkouší.
Za hodinku měla vše připravené a tak se vrhla na vaření oběda. Celou dobu se u toho usmívala, protože se moc těšila na Nikův výraz až přijde domů.
Niko si cestou pískal tak nahlas, že maminka ho dříve slyšela než uviděla z okénka. Tvářila se jakoby nic a v klidu mu nandala oběd. Niko vyskočil na židličku ke stolu, ale pak si řekl, že se raději převlékne ze školní uniformy. Skočil ze židličky a vyrazil ke dveřím svého pokoje. Jedním kopnutím je otevřel a zůstal v šoku stát mezi nimi. To, co viděl, ho úplně připravilo o řeč, a tak jen stál s otevřenou pusinkou.
Maminka ho po očku pozorovala a držela se, aby se nerozesmála nahlas.
Niko stále nemohl uvěřit, že tohle je jeho pokoj. Pro obrovský nepořádek ani nebylo kam šlápnout, a přes hromady banánových slupek, zmačkaných papírů a starých hadrů nebylo téměř vidět na druhou stranu. A ten zápach!
Niko to už nevydržel a zakřičel: „Mamííííííí!! Co se to tady stalo?“
Maminka za ním pomalu přišla a přes rameno mu nahlédla do pokoje.
„A co myslíš Niko?“, zeptala se s předstíraným nezájmem.
„Co dělá tohle všechno v mém pokoji?“, vykřikoval, rozhazoval ručkama na všechny strany a zuřivě mával ocáskem.
„Tvůj pokoj? Já tam ráno vešla a připadala jsem si, jak na skládce. A tak jsem řekla všem, ať už nechodí až baobabům, ale vyhazují odpadky tady.“
Niko se zamračil a uraženě vyběhl z domku.
Maminka zatím v klidu pokračovala ve svojí práci a vyčkávala. Niko se za chvíli vrátil a nejdříve do všeho v pokojíku kopal, ale pak začal pomalu uklízet. Neúnavně vynášel plné kyblíčky, jeden za druhým a hlasitě u toho vzdychal, aby nikdo nepřeslechl, že opravdu trpí. Nebylo mu to ale nic platné. Nikdo ho totiž nepolitoval. Po hodince se k němu maminka přidala, aby mu pomohla. Nejdříve se mračil, ale pak ji objal.
„Já už si budu uklízet, slibuju.“
„Já vím, že ano, zlatíčko.“, řekla maminka a pohladila ho. Společně dali brzy pokojík do pořádku a pak si dali za odměnu sladkou dobrotu.
Od té doby si Niko pokoj uklízel pravidelně, ale když náhodou někdy zapomněl, našel uprostřed na zemí pohozenou banánovou slupku, jako malé připomenutí.