Série: Marina - princezna vodního království

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Marina a její narozeninové přání

Bylo jedno překrásné vodní království, kterému vládl mocný král Albert se svou manželkou a třema dcerami.  Ta nejmladší, Marina, mu dělala v poslední době velké starosti. Blížily se její 12té narozeniny, kdy měla dostat darem všechna jezera světa, a místo toho, aby studovala moudré spisy o tom, jak se o ně nejlépe starat, raději seděla na břehu a pozorovala slunce. Občas také přinesla nějaké zvíře, které ale pod vodou nemohlo dýchat, tak je zase honem vynesla na břeh. Král si lámal hlavu, jak jí vysvětlit, že je čas se stát pravou vodní princeznou.

Jednoho dne si tedy k sobě Marinu zavolal. Posadila se k nohám jeho vodního trůnu a raději sklonila hlavu. Nikdy to totiž nevěstilo nic dobrého. Král Albert pohladil svou nejmladší po hlavě a obdivoval její překrásné zlatozelené prameny vlasů, které byly poseté malinkatými perličkami.

„Zítra máš dvanácté narozeniny. To je tvůj velký den. Každé vodní princezně se tento den splní její největší přání. Máš nějaké?“

Marina byla tak překvapená, že ji tatínek nehubuje, že ani nevěděla, co si přát.

„Své přání nemusíš vyřknout hned.“, uklidňoval ji tatínek král, „ zítra ho pošeptáš do stříbrného pramene, stejně jako všichni ostatní před tebou. Vybírej ale pečlivě, přání nelze nijak zvrátit.“

Marina odešla do své komnaty, položila se na postel ze sladkovodních vln a začala přemýšlet. Ani po hodině nic nevymyslela a tak vydala do zahrady. Tam potkala račí rodinku a tak se jich zeptala: „ Kdyby vám někdo mohl splnit jedno jediné přání, co by to bylo?“ 

„Aby bylo na světě více čistých řek.“

Marina poděkovala a šla dál. Po pár chvílích potkala hejno kaprů  a dala jim stejnou otázku. Kapři chvíli přemýšleli a pak řekli: „ Abychom měli dostatek potravy.“ Marina opět poděkovala a šla dál. Přemítala, jestli by měla myslet spíš na sebe, nebo zvolit něco, co by potěšilo i ostatní. Najednou uslyšela nad hlavou žbluňk a uviděla, jak se k ní na dno snáší malá holčička, která nemohla být starší než ona sama. Marina sledovala, jak holčička okolo kope a mává rukama. Proč neplave, pomyslela si.  Honem na ni zakřičela, ale holčička, jako by neslyšela. Marina začala honem přemýšlet, jestli někoho požádá o pomoc, nebo ji vytáhne na břeh sama. Okolo ale nikdo nebyl, tak si přivolala vlny na pomoc. Na jednu se posadila a ta ji okamžitě vynášela nahoru, když se přiblížila k holčičce, chytla ji za ruku a položila na druhou vlnku a pak se společně nechaly vynést až na hladinu. Byla to chvilinka, ale Marině se to zdálo jako věčnost. Sama pak holčičku vynesla na břeh a posadila ji na kámen. Holčička se rozkašlala, promnula oči a překvapeně si Marinu prohlížela.

„Neboj se mě, neublížím ti.“, uklidňovala ji princezna a usmála se.

Holčička úsměv opětovala, ale nezdálo se, že rozumí. Obě ale zaslechly křik dětí, které se blížily, a tak Marina zamávala na pozdrav a skočila do vody.

„Cos dělala Terezo? Jak to, že jsi celá mokrá? A kde máš míč?...No počkej, ty dostaneš.“

Terezka se na bratra jen ušklíbla a vyždímala si z rukávu bundy vodu. Ještě než se rozeběhla za ním a kamarády, naklonila se nad hladinu a zamávala.

Marina už ale seděla se sestrami a vyprávěla jim, co dnes zažila.

„Ona tě asi určitě slyšela, ale lidé nám nerozumí, takže nemohla vědět, co jí říkáš.“, ozvala se Stela.

A v tom okamžiku už Marina věděla, co si bude zítra  u fontány přát. Bude chtít umět mluvit lidskou řečí.

  • Velikost textu: 120