Série: Příběhy malého opičáka Nika

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Opičák Niko a rybka


Opičák Niko a rybka

Niko se vyšplhal na strom u řeky a  pozoroval, jak se celý svět na její hladině odráží. Hladina byla úplně klidná, protože panovalo bezvětří, a tak Niko občas ulomil větvičku a hodil ji do vody. Líbilo se mu, jak vlnky okamžitě rozbily ten klidný obraz krajiny. Najednou ho něco zaujalo  - nad hladinu vykoukla zvědavá rybka a hledala toho rošťáka, co nenechá ji a ani její kamarády v klidu odpočívat. Pořádně zakoulela očima, když si všimla Nika na stromě a další větvičky v jeho ruce.
„Můžeš toho, prosím, nechat?”
„A čeho?” Niko se tvářil, že neví, o čem rybka mluví.
„My si odpoledne odpočíváme a ty nás rušíš.”
„Já jsem neřekl ani slovo.”, ohradil se Niko a velmi nenápadně upustil větvičku z ruky.
„Ahaaa, takže ty větve padají asi z nebe, že?”
„Možná.”, připustil Niko, ale už to nevydržel a začal se smát na celé kolo.
Rybka na něj chvilku koulela očima a pak připlula blíž. Niko ze zavěsil za ocásek a pověsil se ze stromu nad rybku.
„Trošku jsem se nudil, tak jsem si hrál s vodou. Nevěděl jsem, že vás to ruší.”
Rybka se tvářila velmi vážně a neodpovídala. Najednou ale mrskla ploutví, vylétla do výšky a s žuchnutím s sebou plácla do vody. Niko se nestačil vyhoupnout zpět na větev, a tak byl úplně celý mokrý od vodopádu kapek.
Rybka se opět objevila na hladině a pobaveně si plavala okolo Nika.
„Proč jsi to udělala?”
„To samo.”
„Mně to nevadilo, vlastně jsem sprchu potřeboval.”
„To jsem si taky myslela.”
„Pojď za mnou na strom..”, zvolal Niko
„Nemůžu, nemám přece nohy.”, řekla rybka a zakoulela očima.
„Ale ty bys mohl jít za mnou do vody.”
Niko se zatvářil zničeně : „Jenže já neumím plavat.”
„Aha, to nevadí…Když se pořádně nadechneš a chytneš se mojí ploutve, tak tě povozím.”
„Už jsi někdy viděla opici plavat?” zeptal se udiveně Niko, protože o nikom takovém nikdy neslyšel.
„Neviděla, ale to neznamená, že nemůžeš být ty tou první opičkou. Pojď zkusíme to támhle u břehu.”
Niko se vyhoupl zpět na větev, po ní přeběhl na druhou stranu a seskočil na břeh. Tam pomalými krůčky vstupoval do vody. Voda se mu zdála ze začátku studená, pak se ale osmělil a ponořil se až po krk. Rybka mu poradila, ať se chytí její hřbetní ploutve a kope nohama. Niko jí poslechl a pevně se chytil. Rybka s ním zatím plula u břehu, aby se mohl kdykoliv postavit, kdyby náhodou dostal strach. Niko se ale vůbec nebál. Tak spolu plavali celé odpoledne. Nikovi bylo líto, že ho nikdo z jeho klanu nevidí, ale okamžitě se mu zlepšila nálada, když mu rybka slíbila, že ho příště naučí potápět, a pak se spolu podívají do vodní říše.

 

  • Velikost textu: 120