Série: Příběhy malého opičáka Nika

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Opičák Niko jde do školy

Opičák Niko jde do školy

V daleké Africe, tam, kde je písek rozpálený tak, že se na něm dá usmažit vejce za pár vteřin, a kde déšť je tak vydatný, že vytvoří další, samostatné říční koryto, se rozkládá džungle hustá jako ten nehlubší les, plná všemožného zvířectva, brouků, dřevin a nejroztodivnějších květů. Tam také bydlí opičí klan, ve kterém je nejstarším členem moudrý stařešina se šedivou srstí nad obočím zvaný Lazarus, těšící se všeobecnému uznání a respektu a nejmladším členem je malý, zvídavý nezbeda Niko, který má čtyři brášky a dvě sestřičky.

Spolu tráví většinu času škádlením jeden druhého a hraním si v korunách stromů. Niko je ale také velký snílek, který má nejradši, když už se všichni uloží ke spánku, okolo je ticho, na obloze pronikavě září tisíce hvězdiček a on se může vydávat na cestu kolem světa a být hlavním hrdinou svých snů. Tolik toho touží vidět, poznat a zažít taková dobrodružství, o kterých se nikomu z jeho klanu ani nesnilo.

Slunce pošimralo Nika na čumáčku a on se lenivě otočil na druhý bok. To se sluníčku moc nelíbilo, a tak ho zatahalo za ouško. Nikovi se ale nechtělo opustit ten krásný sen, ve kterém mu jakýkoliv banán, na který ukázal, sám kouzelně vlétl do ruky. Úplně bez námahy. Nakonec, ale ke spokojenosti sluníčka vyskočil z postele a pospíchal probudit brášky.

Dnes je velký den. Niko jde poprvé do školy. Maminka už byla dávno vzhůru a připravovala snídani a také malou svačinu, kterou si bude Niko brát s sebou. Ten stál před zrcadlem ve svém pokojíku a upravoval si školní uniformu. Pak se také učesal a pospíchal se nasnídat. Banánový čaj už z dálky voněl a banánové palačinky dozlatova upečené už jen čekaly na polití banánovým sirupem. Maminka měla na sobě krásné nové šaty a tatínek si oblékl úplně novou košili. Niko, byl velmi natěšený a nedočkavý. Palačinky do něho padaly tak rychle, až se zdálo, že je ani nekouše.

Za chvíli byl však banánový sirup nejen na palačinkách, ale i na Nikově školní uniformě a tam vytvářel zajímavé obrazce. Niko nenápadně odběhl do koupelny a tam se snažil uniformu vyčistit. Mýdlo s vodou nepomohlo a on jinou uniformu neměl. Lámal si hlavu, jak to udělat, aby skvrny zmizely. A pak dostal nápad. Potichu si došel pro banánový sirup a odnesl si ho zpět do koupelny. Tam si vykouzlil podobné skvrny na místech, kde ještě nebyly, tak aby vytvářely pravidelné obrazce. Usmál se na sebe do zrcadla a běžel si pro aktovku.

Niko vešel do třídy a rozhlédl se okolo sebe. Tolik nových kamarádů. Pan učitel v dlouhém bílém plášti právě psal na tabuli své jméno a vyčkával, až se všichni noví žáčci usadí. Niko seděl v úplně poslední lavici vzadu a přemýšlel o tom, že hned jak se naučí číst, tak si přečte dopis od strýce, který je vystaven v kuchyni na čestném místě, kam si ho všichni chodí prohlížet, protože číst nikdo z nich neumí. Strýc je cestovatel. Nikdo však neví, kde všude byl, ale i tak o něm kolují dechberoucí příběhy, které se po každém vyprávění ještě více přikrášlí. Pan učitel se usmál a řekl: „ Jmenuji se Oran a jsem váš učitel. Vítám vás ve třídě, kde jste prvními žáky. Když se budete chtít na něco zeptat, tak zvedněte ruku.“ Niko chvíli seděl v klidu, ale pak se začal ošívat a houpat na židli, až se žuchnutím spadl i se židličkou na zem. Učitel k němu přiběhl a starostlivě ho zvedl. Niko se smál a vůbec nemohl přestat.

 

  • Velikost textu: 120