Série: Skřítek Lupínek a jeho příběhy

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Skřítek Lupínek vyrušuje při vyučování

Skřítek Lupínek vyrušuje při vyučování

Skřítek Lupínek byl už od rána neposedný. Venku svítilo sluníčko, ve vzduchu voněly květiny a on měl slíbeno, že si s ním bude po škole Pepínek hrát. Moc často to nebývalo, aby si na něho starší bráška udělal čas, a tak si malý skřítek připadal výjimečný.

Vyučování se neskutečně vleklo. Ani jeden předmět ho nebavil a navíc teď měli dvouhodinovku strašení s panem učitelem Hejkalem. Ale místo, aby to byla zábava, pan učitel rozebíral hlavně to, že lidé stejně nepoznají, jestli před nimi stojí strašidlo nebo skřítek. A tak se Lupínek zhoupnul na židli a zjistil, že ho to náramně baví. Při houpání to v židli totiž krásně zaskřípalo a panu učiteli z toho škublo v pravém oku. Lupínek se potichu chechtal a zrychloval houpání. Pan učitel se na skřítka zamračil a pokračoval dál ve vyprávění o zapeklité situaci v dnešních lesích. Lupínek nevěřil tomu, že by se někdo mohl bát strašidla, jako byl pan učitel Hejkal. Vždyť vypadal směšně. Na hlavě měl větve, u nosu obrovskou bradavici a strááášně dlouhé ruce. A tak koukal z okna a dál se houpal. 

Panu učiteli to neustálé vrzání šlo na nervy, a i když se nabádal ke klidu, nakonec to nevydržel a jedním skokem byl u Lupínka. Roztáhl ruce, vykulil oči, které najednou vypadaly, jakoby v nich šlehaly ohnivé plameny a zahulákal tak, až pod Lupínkem praskla židle. Lupínek ležel na zemi a chvěl se strachy. Pan učitel byl spokojený, že skřítkovi dal co proto, a tak se v klidu vrátil k tabuli. Z Lupínka mezitím opadl strach, vyskočil na nohy, oprášil si kalhoty a zakřičel: „Pane učiteli, to bylo jako úplně super. Můžete to udělat ještě jednou?“

Hejkalovi právě došla trpělivost,  přistoupil k Lupínkovi a za obrovského smíchu ve třídě ho za ucho vedl do ředitelny.
„Pan ředitel tě potrestá, ty zlobivý skřítku! Však já jsem jim říkal, že ta dnešní mládež si ničeho neváží. Že je to ztráta času vás něco učit. A poslechli mě? Neposlechli...“
Lupínek si uvědomil, že bude nejspíš po škole, a že to znamená, že si s Pepínkem nebudou dnes hrát. A možná, že si pan ředitel zavolá rodiče do školy. No a to zase znamená, že si nebude moct hrát možná i několik týdnů. Takže brblání pana učitele ani neposlouchal.
Dveře do ředitelny se po zaklepání sami otevřely a ředitel Alfréd zvedl hlavu od stolu.
„Co se děje, kolego?“, podrážděně zvolal.
„Vážený pane řediteli, tento nezvedený skřet rušil při mé hodině.“
„Anoo, anooo....a co přesně dělal?“
„Houpal se na židli a schválně vrzal.“, odpověděl pan učitel Hejkal a tvářil se zkroušeně. Lupínek se zasmál, ale ihned se zklidnil, protože se na něho ředitel přísně podíval.
„Dobrá. Nechte ho tady, kolego. Promluvím s ním.“
Pan učitel se s díky otočil a vrátil se zpět do třídy.
„Sedni si tady naproti, Lupínku a řekni mi, proč vyrušuješ v hodině.“
Lupínek nechtěl lhát, a tak řekl, že ho hodiny strašení nebaví.
Ředitel se usmál: „Připouštím, že na to, že je to Hejkal, je v hodinách více povídání, než bych chtěl, ale všechno, co vás učí, musíte znát.“
Lupínek ale namítl: „Dneska nám poprvé ukázal, jak straší, a a ...a bylo to opravdu super, ale mně by se nikdo nebál, ani kdybych to udělal jako on.“
„Lupínku, ty ale nejsi strašidlo. Jsi skřítek. A možná ti to ještě nikdo neřekl, ale jsi významný skřítek. Až přijde čas, budeš chránit poklady ukryté na tajemném místě.  A proto musíš v hodinách dávat pozor a všechno se naučit. I to, co říká Hejkal, je důležité.“
Lupínek se chtěl dozvědět víc, ale pak mu ředitel slíbil, že se vše dozví až přijde čas.  Po té mu řekl, ať si jde do třídy pro věci a pospíchá domů. A zítra, ať se do školy vrátí jako pilný skřítek.
Lupínek strávil krásné odpoledne s bráškou a rodiči a večer před spaním pak přemýšlel, co ho v budoucnu čeká. A zjistil, že se na to všechno moc těší.

  • Velikost textu: 120