Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Pro tvoje dobro 2

Pro tvoje dobro 2

Se zasněženou hlavou vešla do své oblíbené kavárny Café Spirit a už viděla dlouho, štíhlou ruku, ověšenou zlatými řetízky, která na ni mávala z protějšího rohu.
„Elso!“ Hrnula se k ní.
„Že ty zas něco řešíš zlato moje?“  Elsa ji nedočkavě objala a povzbudivě se usmála.
„Ach jo, když ty na mě všechno poznáš!...Ještě sis neobjednala?“ Daniela se začala vymotávat z vrstev šály a teplých svetrů. O pár minut později už ale obě seděly nad obrovským hrnkem voňavého latte a Daniela začala kamarádce pomalu otvírat své srdce.
Po chvilce vyprávění jí viditelně otřesená Elsa přerušila s otázkou, zda opravdu potřebuje její radu, nebo se jen chce utvrdit v tom, že bránit  svůj majetek je správné. Daniela si pořádně prohlédla svou  kamarádku, která měla na všechno odpověď. A nejen to. Nebyla jen chytrá a kultivovaná, byla krásná. Splňovala vše, po čem muži toužili a to, čím ženy chtěly být. Její sametový hlas hladil, modré oči zářily do dálky, pevná postava vábila, vlasy jak tekuté zlato a k tomu vtip a nezávislost! Nebezpečná kombinace, která nebyla pro každého. Jen málokterý muž měl to sebevědomí ji mít po boku. Ač nechtěla, do duše se jí opět začal vkrádat ten známý pocit, který nenáviděla – závist.
Elsa, tedy Eva, kterou svou přezdívku získala díky tomu, že se bila za pravdu a za přátele jako lvice, byla sebevědomá žena, které vše v životě bez jejího většího přičinění vycházelo. A ač se předpokládalo, že s takovými kvalitami bude příšerně nafoukaná, měla srdce na dlani. Daniela se okamžitě zastyděla za své pocity, protože Elsu zbožňovala. Uvědomila si, že opravdu teď nehledá radu, ale spřízněnou duši. Celý život bojovala s komplexy, a proto se jen málokdy dokázala postavit za své názory, či oponovat druhým. Většinu věcí dělala, protože ji k tomu donutila rodina, která to s ní samozřejmě myslela dobře. Tato už tisíckrát  otřepaná fráze ji pokaždé doháněla k šílenství, a třebaže tušila, že na to něco pravdy bude, nikdo se nikdy doopravdy nezabýval tím, jak by ona chtěla vést svůj život, zda je šťastná, a jestli to jejich proklamované dobro pro ni není spíše zlem. Daniela si na to prostě zvykla. Zvykla si na to, že směr jejího života určují jiní, ale neudělala nic, aby se z jejich vlivu vymanila. Možná i z pohodlnosti. Je přeci jednodušší vinu svalit na někoho jiného a smutek zajíst porcí zmrzliny, než si to udělat po svém a přijmout i následky svého rozhodnutí.

Elsa se už nemohla na svou smutnou kamarádku dívat.
„Vím, že máš pocit méněcennosti, i když ani nechápu proč, každopádně vlastnictví nějakého podniku tvůj vztah k sobě samotné nevyřeší. Ten Erik ale ví, kam zaseknout drápek!“, zhuseně si odfrkla.
„Tys ho nikdy neměla ráda.“, opáčila Daniela.
„Taky není proč,“, pokračovala v Erikově kritice Elsa, „je to had!“
„Ale chce pro mě moje dobro!“
„Myslíš Dany? Opravdu se budeš cítit líp, když budeš majitelka nějakého podniku? Dělat něco podobného, co děláš teď, jen s větší zodpovědností, protože tentokrát v tom budou tvoje peníze? Holka prober se! Jsi přeci chytrá! Není v tom náhodou něco jiného? Nenapadlo tě, že ty peníze z prodeje domu potřebuje spíš Erik?"
Elsa si všimla, že Danielu rozladila, ale nemohla si pomoct. Daniela byla skvělá a zakomplexovaná žena, která si stále ubližovala. Byla to ale její kamarádka a měla ji moc ráda. Chtěla jí otevřít oči a ukázat, že by mohla být šťastná. Proto to prostě nemohla nechat být.
„Jak mu vůbec jde to jeho podnikání?“
„Dobře.“, zněla rychlá odpověď. Až příliš rychlá.
„Jsi si jistá? Kolik vydělává?“
„Nevím jistě.“, odpověděla váhavě Daniela. Tahle debata se jí přestávala líbit.
„Kdyby vydělával, mohl by ti zainvestovat to tvoje slavný podnikání, do kterýho tě tak vehementně nutí a ty bys kvůli tomu nemusela prodávat barák, nemyslíš?!“, zauvažovala Elsa a mávla rukou na číšníka, který na ní celou dobu nepřetržitě zíral a tvářil se u toho jak debílek. Objednala si čokoládový dort s dvojitou porcí šlehačky a vyčkávala kamarádčinu reakci, která záhy přišla.
„Asi to nebyl dobrý nápad, řešit to právě s tebou.“, přiznala se trochu naštvaně Daniela. Ach jo, nejradši bych od všeho utekla, pomyslela si.
„To asi ne, protože já to s tebou myslím opravdu dobře a radím ti, dej se dohromady a vykašli se na něj. A pokud mi nevěříš, pak to je už tvůj boj. Chtěla bych, abys byla šťastná, ale s Erikem se toho bohužel nedočkáš.“, prohlásila rozhodně Elsa a píchla dlouhým nehtem do obrovského kopce šlehačky. Byl to teprve pátý kus dortu, který ve svém životě snědla, a z toho tedy Daniela usoudila, že její kamarádka byla značně rozrušená. Nelíbilo se jí, kudy se jejich rozhovor ubíral, a tak velmi neobratně změnila téma. Po chvilce klábosení o běžných věcech se nakonec s Elsou rozloučila, poděkovala a odešla. Cestou domů však přemýšlela, jestli Elsa neměla přeci jen pravdu.

 Doma na ni čekalo velmi milé překvapení v podobě úžasné večeře, dezertu tiramisu a překvapivě také dvaceti rudých růží.
„Moc se omlouvám, že jsem na tebe včera vyjel. Mám toho teď v práci moc, tak jsem trochu nervózní. Je mi to líto.“, pomalu začal Erik.
Prohlédla si ho. Hleděl na ni kajícným pohledem. Všimla si těch nádherných zelenohnědých očí, a také neposlušného pramene jeho světle hnědých vlasů, padajícího mu do očí. Zaměřila se na jeho plné rty, nechala se obejmout silnými pažemi a najednou měla pocit bezpečí a uvěřila, že nic zlého se jí nemůže stát, protože má vedle sebe chápajícího partnera. I když bylo jeho velmi pozorné chování zvláštní, nechtěla si hezkou chvíli kazit nějakými podezřívavými myšlenkami a raději si ji užila.

Po  krátkém milování, které jí nepřineslo velké uspokojení, jako ostatně žádné s Erikem (vždy měla neodbytný pocit, jako by byl myšlenkami někde jinde), chtěla navázat na včerejší rozhovor. Nakonec ale zavřela oči. Zdál se jí  zvláštní sen, po kterém zůstala jen úzkost kdesi hluboko v žaludku.

Ráno se probudila a vykoukla z okna. Uvítal jí smutný den plný deště. Erik už byl dávno v práci, a tak si sedla s velkým hrnkem horké kávy na parapet okna a koukala, jak se malé peřinky sněhu mění v nevábnou hnědou kaši. Přemýšlela o sobě, o snech, o budoucnosti a v tom zazvonil telefon. Líně se pro něj natáhla.
„Prosím?“, ozvala se a v tu chvíli ji napadlo, že ho měla nechat zvonit.
„Je to slečna Čermáková?“, ozvalo se v telefonu.
„Ano, přejete si?“
„Jsem Novotný z realitní kanceláře Novotný a synové. Byl jsem se podívat na tu vaši nemovitost a rád bych ji od vás odkoupil. Mohl bych se u vás zastavit třeba v pátek v 17 hodin?“
„Pane Novotný, nemusíte se obtěžovat, já žádnou nemovitost neprodávám!“, naštvaně ze sebe vyrazila Daniela. „Můžete mi říct, kdo vás kontaktoval?“. I když to bylo vlastně jasné, slyšet to z jiných úst ji vzalo.
„Byl to váš snoubenec, pan Švarc. Víte, nedávno jsme se potkali a já se mu zmínil o tom, že pro jednoho  zahraničního klienta potřebuji pěkný dům a on mi nabídl… .“
„Pane Novotný, mě to opravdu nezajímá a bohužel pospíchám do práce, tak se s vámi nemohu vybavovat. Sbohem!“, vztekle práskla s telefonem.

Udělalo se jí tak zle, že málem nedoběhla do koupelny. Co si o sobě ten chlap myslí? Jednat za mými zády. Snoubenec?! Nepamatuju se, že by mě snad požádal o ruku, vztekala se v duchu Daniela a přitom zhluboka dýchala. Když se trochu uklidnila, omyla si obličej studenou vodou a vytočila číslo do Erikovy kanceláře. Zvedla to jeho přeslazená sekretářka, jejíž reakce ji občas přiváděly k šílenství.
„Pan Švarc bohužel odjel na jednání mimo budovu, mohu něco vyřídit?“
S odmítnutím položila telefon. Přecházela po pokoji sem a tam,  jako zvíře v kleci a přemýšlela, co udělá. Erik byl opravdu blázen, jestli si myslel, že tohle někdy urovná. Ona se ho ptala na dovolení, i když si chtěla ochutnat kousek z jeho večeře v restauraci a jeho ani nenapadne, aby se ji zmínil o tom, že angažoval nějakou realitku do prodeje JEJÍHO domu? 

Zavolala do práce a omluvila se, že pro nevolnost nepřijde. Vlastně ani tolik nelhala. Tepalo jí ve spáncích a cítila  obrovský vztek a zradu. Jako ve snu začala hledat klíče od zděděného domu. Vyházela všechny šuplíky, až je nakonec našla ve skříni, kam je normálně nikdy nedávala. Buď má kopii, anebo si je tam schoval, abych neviděla, kdy si je bere, horečně přemýšlela Daniela.

Sebrala cinkající svazek a bez rozmyslu se rozeběhla ven z domu. U auta ale zjistila, že klíče od auta stále visí na věšáčku nad botníkem. Vrátila se tedy pro ně  a přitom se srazila se sousedkou, která na ní vyjeveně koukala a kroutila hlavou nad tou nevychovanou mládeží. Potěšilo by ji, že jí někdo zařadil do mládeže, kdyby neměla před očima rudé skvrny.

Vycouvala z vjezdu a málem do ní narazil projíždějící nákladní vůz. Stačilo málo a …..nechtěla ani domyslet. Takovou radost ti neudělám, pomyslela si a přinutila se soustředit na řízení. Cestou si v duchu představovala, jak mu od plic řekne, co si o něm myslí a zároveň doufala, že tohle všechno bylo nedorozumění, a že se vše vysvětlí.

Zastavila o ulici dál, než byl její dům a vystoupila z vozu. Z hluboka se nadechla a v duchu se pochválila za to, jak je klidná. Pomalými kroky se blížila k domu a všimla si několika aut zaparkovaných před ním. Měla zvláštní pocit v žaludku. Potichu otevřela dveře, které tentokrát ani nevrzly a vešla do předsíně. Ze schodů právě scházel Erik s mladým párem a mužem v dobře padnoucím obleku. Jakmile jí Erik uviděl zbledl, ale nezazmatkoval.
„Má drahá, co tady děláš? Vždyť víš, že máš mít přísný klid na lůžku.“ A pak se teatrálně otočil k hostům.
„To je moje manželka Daniela, jak jsem vám o ní vyprávěl. Je vážně nemocná.“, a svá slova doprovodil gestem, které znamenalo, že dotyčná je na hlavu. Žena z páru se na něho soucitně usmála.
„Jaká manželka?“, osopila se na něho Daniela. „Co si to vymýšlíš?!  A co se to tady krucinál děje?“
Erik nasadil konejšivý tón: „Miláčku, prodáváme náš dům, abychom měli peníze na tvoji léčbu, vždyť jsme o tom už mnohokrát mluvili.“
„Tohle je můj barák a já nic neprodávám! A chci abyste všichni okamžitě odešli!“
„Miláčku, nerozčiluj se, budeš mít další záchvat!“
Vůbec nechápala, o co mu jde, ale i tak se bránila. „Já nemívám záchvaty a nevím, co se jim to snažíš namluvit. Všichni vypadněte!“
„Paní Čermáková,“ vložil se do toho ten muž, „jmenuji se Novotný a dovoluji si vám připomenout, že jsem s vámi před chvílí mluvil a vy jste s prodejem souhlasila, tak nechápu vaši reakci. Sama jste mi říkala, že to manžel vyřídí, protože jste nemocná.“
Pomalu jí docházelo, o co tu jde a přála si, aby to byl jen sen, ze kterého  by se honem rychle probudila. Bohužel to nebyl sen, a i když nevěděla co dělat, hodlala se do posledního dechu bránit.
„Nic takového jsem vám neřekla pane Novotný a už se s vámi nemíním bavit. Odejděte!“
„Vy taky odejděte.“, ukázala bradou na krčící se pár za Erikem. Přistoupila blíž ke schodišti a s pohledem zabodnutým do něho mu s hlasem plným opovržení nařídila, aby zůstal.
Dům se za pár chvil vylidnil a oba stanuli s pohledy upřenými jeden na druhého. První uhnul Erik, prošel okolo ní a řekl: „Tak co jsi mi chtěla říct, ty nevděčná hysterko?!“, a pokračoval dál do obývacího pokoje. Daniela šla vztekle za ním.
„Chtěla jsem ti říct,  jak jsem se v tobě zklamala, protože jsem netušila, že mám vedle sebe vypočítavýho podvodníka a chci, aby sis sbalil všechny svoje věci a ještě dnes se vystěhoval. Pokud to neuděláš, vyházím je zítra všechny z okna!“
Bylo vidět, že se trochu ošil, ale jinak žádná reakce.
„To je všechno cos chtěla?“
„Jó, to je všechno!“ Sebral se k odchodu. Když byl před dveřmi, křikla na něho, aby jí laskavě nechal klíče.
S velkým rachotem se spustily na zem a vzápětí se ozvala velká rána. Daniela  s sebou při tom bouchnutí dveří trhla, a pak si jen povzdechla a zahleděla se do prázdna. 

 PRO TVOJE DOBRO - 3. DÍL ROMÁNU

  • Velikost textu: 120